Matka Tereza a další svatí

Anna Bohuslava Tomanová, široce známá jako Anička Tomanová, členka III. Řádu sv. Dominika, se narodila dne 8.11. 1907 v Pastvinách, farnost Klášterec nad Orlicí. Ve čtyřech letech při požáru sousedního stavení utrpěla úraz a postupně ochrnula. Díky kněžím z Klášterce a okolí se ji dostalo náboženské výchovy. Postupně své utrpení spojovala s Kristovou Obětí, až dne 9.června 1944 se v návaznosti na primiční mši sv. svého bratra Bernarda obdržela stigmata na rukou na nohou, v boku a na hlavě. Stigmata pravidelně krvácela, zejména když Anička v pátek prožívala v extázi Kristovo utrpení a podle očitého svědka také Kristovo bičování a na zádech se ji objevily krvavé rány. Anička nám září příkladem svých hrdinných ctností, potvrzených i mimořádným udělením stigmat.
Také vynikala v pokoře, poslušnosti a lásce k Ukřižovanému i k bližním. Sama sebe nepovažovala za nic a s oblibou se nazývala chudobkou Ježíšovou. Její láska k Pánu Ježíši byla naprosto jedinečná. Eucharistického Spasitele nazývala Bílým Králem a dokud mohla, prodlévala před svatostánkem.
Měla též zvláštní úctu ke kněžím a někdy místo kněze viděla samotného Krista. Vnímala kněžské požehnání, i když žehnajícího neviděla. Když ji navštívil někdo se svěcením, rozlišila, zda se jedná o biskupa, kněze nebo jáhna, přestože dotyčného neznala a on byl v civilním oděvu. Mezi její charismata patřilo i rozeznávání posvěcených předmětů.
Aniččina láska k Bohu se projevovala také tím, že své přirozené i mystické utrpení obětovala především za kněze a za svatost jejich života. Dále se obětovala za svobodu Církve a právě potlačovaných řeholí. Ležel ji na srdci i osud národa a to aby lidé neznesvěcovali neděli prací. Trpělivě přijímala četné návštěvy a pro každého měla dobré a povzbuzující slovo. Když se dozvěděla o vážné nemoci druhých, mnohdy prosila Pána, aby mohla trpět místo nich a bývala vyslyšena. Na umysli svých bližních se za bezesných nocí modlila mnoho růženců. To mimo jiné i dokazuje její oddanost k Panně Marii. O hrdinných ctnostech Aničky svědčí i pražský kanovník Antonín Stříž, její poslední duchovní vůdce až do její smrti dne 29.března 1957. Ve své pohřební řeči vyzdvihl její pokoru, hrdinnou trpělivost, hluboce křesťanské smýšlení, láskyplné spojení s Kristem, něžnou oddanost Matce Boží, pohotovost k obětem za bližní.
Bůh za života i po smrti Aničku vyznamenával zázraky na její přímluvu a i dnes k jejímu hrobu přicházejí věřící, aby ji prosili o přímluvu, a bývají podivuhodně vyslyšeni. Když naše země a diecéze byla v této smírné duši Bohem obdarována, vědomi si své odpovědnosti za Boží dary a majíce na paměti slova našeho Pána Ježíše Krista, že světlo se staví na podstavec, aby svítilo všem v domě, sdružujeme se kolem Anny Bohuslavy Tomanové, abychom ji uváděli ve známost k duchovnímu prospěchu jednotlivců, celé diecéze i národa.